Nově přidaná cizí slova

Z lat. conservare, uchovávat. V medicíně označuje šetřící a zachovávající postup, který se snaží udržet funkci orgánu. Používá se také pro konzervativní léčbu, tedy řešení bez operace a bez výrazně krvavého zákroku, často pomocí léků, klidového režimu nebo rehabilitace.. >> detail

V medicíně se tím označuje patologický nález, kdy je ve žluči přítomen hemoglobin, tedy barvivo uvolňované z červených krvinek. Název je složen z haemoglobinum a z ř. chole a může souviset například se zvýšeným rozpadem erytrocytů nebo s postižením jater či žlučových cest.. >> detail

Předmět nebo projev pozornosti věnovaný někomu jako dárek, často při určité příležitosti, zároveň se může v hovorové mluvě použít i jako nadávka pro člověka s pochybným charakterem.. >> detail

Strukturovaný typ rozhovoru používaný v psychodiagnostice, který kombinuje vedení rozhovoru s prvky měření a škálování. Oproti běžnému klinickému rozhovoru se řídí předem připravenou osnovou s jednotným způsobem kladení otázek a odpovědi se obvykle zaznamenávají tak, aby je bylo možné bodově vyhodnotit a následně porovnávat napříč vyšetřovanými, čímž se snižuje vliv tazatele a zvyšuje spolehlivost závěrů.. >> detail

Lékařský výraz pro patologicky zvýšené vytékání serózní tekutiny, tedy nadměrné uvolňování séra z tkání nebo sliznic. Název je odvozen z řeckých kořenů souvisejících se sérem a s představou proudu či odtoku a obvykle popisuje projev doprovázející některé zánětlivé stavy.. >> detail

Původně starořecké označení pro něco, co se váže ke smyslovému vnímání a k citlivosti na estetické kvality, tedy k tomu, jak člověk dokáže postřehnout a ocenit krásu.. >> detail

V medicínské terminologii označení pro makromazii, tedy stav, kdy jsou prsy nápadně zvětšené oproti běžnému poměru k postavě a mohou působit i tělesné potíže. Název vychází z řeckého základu makros ve smyslu velký.. >> detail

V biologii označuje individuální vývoj organismu, tedy souvislý sled změn od raných zárodečných stadií přes růst, diferenciaci a dozrávání až k závěru života a zániku jedince. Termín má původ v řečtině, kde genesis znamená vznik, a využívá se při popisu vývojových procesů na úrovni tkání, orgánů i celého těla. Na průběh se podílí genetická informace i vlivy prostředí.;V psychologii a příbuzných oborech se tím někdy míní celoživotní utváření a proměny psychiky jednotlivce, například vývoj kognitivních funkcí a chování v závislosti na zrání nervové soustavy a zkušenosti.. >> detail

Významné události v životě člověka, hlavně ty, které představují výraznou zátěž, naruší běžné fungování a mohou vyústit v krizi. V psychologii a medicíně se na ně často nahlíží jako na stresory, u nichž se sleduje, jak mohou ovlivňovat psychickou i somatickou pohodu.. >> detail

V teologii označení pro hluboké duchovní spojení věřícího s Ježíšem Kristem, chápané jako vnitřní účast na jeho životě a darech skrze víru a Boží milost, jak se o něm mluví zejména v luterské tradici.. >> detail