V medicíně se tím označuje situace, kdy moč vyteče z močových cest a objeví se mimo močový systém, například v okolních tkáních nebo dutinách, typicky při poranění či prasknutí části močového ústrojí. Pojem je odvozen z řeckého základu uron.. >> detail
Označení pro autismus, který je spojen s výrazně omezeným rozvojem kognitivních funkcí a celkovým opožděním psychického vývoje. Často se současně objevuje snížená intelektová úroveň, horší zvládání běžných adaptivních dovedností a potřeba dlouhodobé, vyšší míry podpory v každodenním životě.. >> detail
V anatomii a histologii označení pro útvar, který má vzhled síta, tedy je hustě proděravělý mnoha drobnými otvory. Etymologicky vychází z lat. cribrum a forma a používá se například u struktur, jimiž procházejí jemné nervy nebo cévy.. >> detail
Odvozeno z l. bis a l. cellula. V biologii se tím popisuje útvar nebo organismus tvořený dvojicí buněk, případně rané vývojové stadium složené jen z takového buněčného páru.. >> detail
Jde o jednu z nejnáročnějších forem učení, kdy se člověk bez hotového návodu postupně dopracuje k odhalení vztahů mezi jevy nebo pojmy a odvodí princip, podle něhož do sebe jednotlivé části zapadají jako celek. Samotná situace řešení problému je zároveň významným předmětem zkoumání v psychologii myšlení a v kognitivních vědách, protože ukazuje, jak lidé formulují cíle, vytvářejí hypotézy a testují je. Typické jsou úlohy, v nichž je třeba přijít na skrytý princip skládanky nebo najít pravidlo, které uspořádá zdánlivě neuspořádané informace. Řešitel si volí postup, někdy striktně krokový algoritmus, jindy spíše heuristiku, a pokud je výsledek nejistý, průběžně upravuje strategii podle zpětné vazby z pokusů a chyb. Klíčovou podmínkou je schopnost rozlišit podstatné znaky od nepodstatných, protože právě jemné rozlišování umožňuje následné odlišování kategorií, spolehlivou identifikaci a třídění. Významnou roli hraje i metakognice, tedy schopnost sledovat vlastní postup, včas ho korigovat a učit se z neúspěšných kroků.. >> detail
Lingvistická disciplína, která se zabývá tím, jak lidé v jazyce vytvářejí a volí názvy pro pojmy a části reality a jak se tyto názvy vyjadřují jazykovými jednotkami, zejména slovy. Sleduje také motivaci pojmenování a vztah mezi významem a zvoleným označením, často v opozici k semasiologii, která postupuje od slova k jeho významům.. >> detail
V medicíně a klinické lingvistice jde o poruchu řečového projevu, často v rámci afázie, kdy člověk při mluvení dělá mimovolné „přeřeky“ a záměny, například poplete hlásky nebo použije jiné, významově nevhodné slovo, takže výsledek zní zkomoleně. Bývá spojena s poškozením mozku, například po cévní mozkové příhodě. Pojmenování vychází z řečtiny, para ve smyslu vedle nebo mimo a kořene vztahujícího se k řeči.. >> detail
Pithiatické rysy jsou ve starší psychiatrické a psychologické terminologii označením pro osobnostní projevy spojované se zvýšenou sugestibilitou, emoční labilitou, demonstrativním chováním, dramatizováním prožitků nebo výraznou potřebou pozornosti okolí; v souvislosti se zdravotními obtížemi také pro projevy, které mohou být významně ovlivňovány psychickými faktory, očekáváním a sugescí.
Pojem souvisí s pithiatismem, termínem zavedeným francouzským neurologem Josephem Babinským v roce 1901 pro určité funkční nervové a psychické příznaky, které podle jeho pojetí mohly vznikat působením sugesce a mizet vlivem přesvědčování či protisugesce. Název pochází z řeckých slov peithó (přesvědčování) a iatós (léčitelný).
Pithiatické rysy bývaly spojovány s tradičním pojmem hysterie a s hysterickými osobnostními projevy. Neznamenají však automaticky vědomé předstírání obtíží ani přítomnost určité duševní poruchy. Označení dnes není samostatnou psychiatrickou diagnózou a v současné odborné praxi se upřednostňuje přesnější popis konkrétních osobnostních charakteristik, psychických příznaků nebo funkčních a disociativních poruch.. >> detail
V ortodoncii jde o odchylku ve vztahu řezáků, při níž jsou horní řezáky uspořádány a skloněny tak, že nad dolními vytvářejí jakýsi „stříškovitý“ překryv. Tento typ postavení se řadí mezi poruchy skusu a může být důvodem k ortodontickému řešení. Pojmenování se odvozuje od řec. stegos, tedy stříška.. >> detail