Nově přidaná cizí slova

Propojování a sladění jednotlivých částí, prvků nebo myšlenek do uceleného a vnitřně soudržného celku, případně i tento výsledný celek. V poznávání a ve vědě jde často o závěrečné sjednocení dílčích zjištění do společného obrazu, modelu nebo shrnujícího závěru, tedy postup opačný k analýze, která celek rozkládá.;V chemii označení pro přípravu složitější látky z jednodušších výchozích sloučenin nebo z elementů, zpravidla řízeným sledem reakcí. Typicky se s tím setkáme například u organické přípravy nových materiálů či léčiv, kde se volí vhodné reakční podmínky a někdy i katalyzátor.;Ve filozofii a dialektice interpretační postup, v němž se k určité tezi staví rovnocenné protitvrzení a jejich rozpor se následně překlene novým sjednocujícím pohledem, který má ambici posunout porozumění na vyšší úroveň. Tento způsob uvažování je spojován hlavně s tradicí německé klasické filozofie.. >> detail

přívlastek vyjadřující souvislost s Německem, s německým obyvatelstvem nebo s německým jazykem a kulturou, tedy původem či charakterem německý. >> detail

Kdo chce být skutečným psychologem, měl by mít zároveň biologický základ, protože psychické děje a chování jsou úzce svázané s fungováním těla, zejména mozku, nervové soustavy a hormonální regulace.. >> detail

V geodézii se tímto výrazem latinského původu obvykle myslí přímý směr zaměření, tedy pomyslná přímka, po které se při měření „míří“ z přístroje na zvolený bod nebo značku.. >> detail

Jednosečná krátká zbraň na pomezí dlouhého nože a meče, typická pro pozdně antické období stěhování národů. Šlo o čepel dlouhou jen několik desítek centimetrů, běžně nošenou u opasku a používanou při boji zblízka, někdy i jako univerzální pracovní nástroj.. >> detail

Umělecký, zejména architektonický směr z období historismu, který se záměrně vracel k renesančnímu tvarosloví a motivy z této éry volně kombinoval do nových kompozic. V praxi se uplatňoval hlavně na reprezentativních městských stavbách a bývá označován také jako neorenesance.. >> detail

Typ chování, při němž se člověk nebo zvíře aktivně orientuje na získání něčeho pozitivního a volí kroky, které ho přibližují k očekávané odměně či uspokojení potřeby, často jako opak vyhýbavého jednání.. >> detail

Toto přísloví vyjadřuje, že syn bývá v mnoha ohledech podobný svému otci, například svým chováním, povahou či tím, co převezme z rodinného prostředí a výchovy.. >> detail

V antickém Řecku druh slavnostního poháru, často z keramiky a bohatě zdobený malbou, s kupou na stopce a s nápadnými uchy vyvedenými vysoko nad okraj. Bývá spojován s pitím vína a s kultem Dionýsa, objevuje se i na dobových vyobrazeních ze symposií.;V prostředí raně křesťanských kostelů označení pro vodní nádrž nebo kašnu určenou k rituálnímu omývání před vstupem či před bohoslužbou. Umísťovala se do prostor u vstupu, typicky do atria, případně do klášterního ambitového ochozu.. >> detail

V církevním právu označení pro osobu s ordinární, tedy řádnou pravomocí řídit místní církev, nejčastěji biskupa stojícího v čele diecéze. Slovo souvisí s latinským ordinarius ve významu řádný.;Ve školství a na univerzitách jde o tradiční pojmenování pro plně ustanoveného profesora, někdy i garanta katedry nebo oboru, který nese hlavní odpovědnost za výuku. Ve starších školních souvislostech se tak mohl nazývat také učitel pověřený vedením třídy.;V nemocniční praxi se tím míní lékař, který má konkrétního pacienta na starosti, určuje léčebný postup, ordinuje léky a kontroluje průběh terapie. V odbornějších a knižních textech se lze setkat i s latinizovanou variantou tohoto označení.. >> detail