Ve filosofii jde o stanovisko, podle něhož psychická složka člověka, tedy mysl či duše, není totožná s tělem a hmotným světem. Zastánci tohoto pohledu říkají, že existují dvě základní, navzájem odlišné substance, mentální a fyzická, přičemž každá má vlastní vlastnosti a nelze ji beze zbytku převést na tu druhou. V klasické podobě se často připomíná Descartovo rozlišení res cogitans a res extensa a zároveň se otevírá problém, jak mohou dvě různé substance vůbec spolu příčinně souviset. Opačný pól představují jednosložkové teorie, například materialismus, které uznávají jen hmotnou realitu.. >> detail
Latinský přídavný výraz odvozený z l. adducere, označuje děj nebo strukturu, která přivádí a přitahuje část těla směrem ke střední čáře, často se tak popisují svaly vykonávající addukci.. >> detail
proces vzniku a postupného utváření živočišné říše, tedy jak se v průběhu evoluce objevují, mění a rozrůzňují jednotlivé skupiny živočichů od nejranějších forem až k dnešní pestrosti. >> detail
V anatomii a medicíně jde o přídavné označení odvozené z l. genitalis a l. femur, které se používá pro struktury související se zevními pohlavními oblastmi a přilehlou horní částí stehna, typicky při popisu jejich nervového nebo cévního zásobení.. >> detail
V goralském nářečí označení pro tradiční horalskou placku z bramborového těsta, která se opéká z obou stran na pánvi nebo plotně a po upečení se potírá máslem, případně brynzou. Jde o jednoduché syté jídlo podávané nejčastěji ještě teplé.. >> detail
Anatomický výraz označující strukturu uloženou v těsné blízkosti hltanu, typicky v tzv. parafaryngeálním prostoru (hluboký prostor krku). Původ názvu vychází z řec. para ve významu vedle a z pharynx, tedy hltan.. >> detail
V botanice označení pro plod vznikající z jediného květu, kde se původně oddělené plodolisty během vývoje spojí do společného útvaru a vytvoří jednotný semeník, často členěný na více vnitřních oddílů.. >> detail