Nově přidaná cizí slova

psychoterapeutický a podpůrný přístup zaměřený na to, aby se člověk dokázal vyrovnat s nevyhnutelností smrti, lépe zpracoval úzkost spojenou s umíráním a přijal konečnost života jako součást své existence. >> detail

Organismus přizpůsobený životu v chladu, kterému se daří při nízkých teplotách a jehož buněčné procesy jsou nastavené tak, aby fungovaly i v prostředí blízkém mrazu, například v polárních oblastech nebo v hlubokém moři.. >> detail

Poskytování odborné klinické zdravotní péče na dálku pomocí telefonních a internetových technologií, kdy se mezi pacientem a zdravotníkem přenášejí potřebné informace, obraz či další zdravotní data a lze tak zajistit konzultaci, kontrolu nebo sledování zdravotního stavu i bez osobní návštěvy.. >> detail

Kreativní hodnoty označují přínos, který vzniká lidskou tvořivostí: nové nápady, postupy nebo díla, jež člověk sám vyvine, případně smysluplně upraví z něčeho už známého a následně je předá okolí. Typicky jde o něco, co obohacuje kulturu, poznání nebo praxi a posouvá způsob, jak svět chápeme a jak v něm jednáme.. >> detail

Materiál nebo aparatura určená k iontové výměně, která z roztoku váže vybrané ionty a současně je nahrazuje jinými. V praxi se tím myslí zejména iontoměničové pryskyřice využívané například při úpravě vody či v analytické chemii.. >> detail

(a, um) latinské přídavné jméno pro něco, co se vyskytuje ve dvojici nebo je zdvojené, případně označuje množství navýšené na dvě.. >> detail

V psychologii se osobností rozumí každý jedinečný člověk jako celek, tedy konkrétní osoba bez ohledu na to, zda naplňuje nějaké ideály či představy dokonalosti. Osobnost bývá popisována jako relativně sjednocený systém, v němž se propojují vrozené biologické předpoklady s vlivy prostředí, například rodinnými, kulturními a širšími společenskými podmínkami, a také s individuálními psychickými procesy a hodnotovou či duchovní orientací. Za klíčové se často považuje prožívání sebe sama, vědomí vlastní identity a kontinuita osobního já, protože právě tato sebereference výrazně spoluurčuje, jak člověk interpretuje situace, co považuje za důležité a jak následně jedná. Projevy psychiky, včetně sebekontroly, záměrné sebevýchovy a dlouhodobé autoregulace, úzce souvisejí s tím, jak dobře se jedinec zná, jak sám sebe hodnotí a jakou má o sobě představu. Sebeúcta a sebedůvěra pak často ovlivňují, zda člověk vystupuje samostatně a prosazuje se přiměřeně, nebo naopak častěji ustupuje, podřizuje se či volí kompromisy i tam, kde mu dlouhodobě škodí. Stabilnější a realistické sebepojetí přitom bývá považováno za důležitý předpoklad spokojenosti a účinné osobní regulace. Psychologie osobnosti zkoumá, z čeho se osobnost skládá, jak je uspořádána, jaké má vnitřní pohonné síly (motivaci a potřeby), jak se mění v čase a jak se utváří v interakci genetických dispozic a zkušeností. Přestože existuje řada přístupů, obecně přijímaný, vše integrující model vývoje osobnosti dosud chybí, protože jednotlivé školy kladou důraz na odlišné determinanty, jedny více na biologii, jiné na sociální učení, vztahy nebo kognitivní zpracování informací. Klasičtí autoři, například Freud nebo Erikson, nabídli pojmy a schémata, která pomáhají uvažovat o souvislostech mezi příčinami, podmínkami a důsledky vývoje a o dynamice vnitřních konfliktů či identity. V moderním výzkumu se zároveň uplatňují i deskriptivní modely rysů, například model pěti faktorů, a metody měření osobnosti pomocí dotazníků, rozhovorů a pozorování. Za významnou součást posuzování osobnosti bývá považována také úroveň morálního usuzování a mravní zralosti. Kohlberg popsal vývoj morálky jako postup od orientace na vyhnutí se trestu a získání výhod směrem k vnitřně přijímaným principům, kdy člověk hodnotí jednání podle spravedlnosti, odpovědnosti a obecně platných etických zásad. Do struktury osobnosti se v praxi obvykle zahrnují tělesné a temperamentové dispozice, typické způsoby emoční reakce, výrazové projevy (například mimika a práce s gesty), motorické a výkonové zvláštnosti, charakterové rysy ve vztahu k sobě, k druhým a k práci, dále obecné i specifické schopnosti, tvořivost a také znaky zralosti a komplexnosti osobnostní organizace, včetně míry originality či konvenčnosti a toho, nakolik se projevy pohybují v pásmu běžné variability nebo naznačují psychickou maladaptaci.. >> detail

Výraz odvozený z l. immunis a diagnostica. Imunodiagnostika je soubor diagnostických postupů, které staví na imunologických reakcích, typicky na specifické vazbě antigen–protilátka, a využívají je k průkazu nebo stanovení imunitních markerů při různých onemocněních, například u infekcí či autoimunitních poruch.. >> detail

Uznávám, že určité tvrzení platí nebo že má druhá strana v něčem pravdu, po zvážení to přijímám jako oprávněné.;V diskusi či při argumentaci vyjadřuje ústupek: přijímám danou námitku nebo bod jako správný a dávám v této části protějšku za pravdu.. >> detail

V genetice jde o typ polyploidie, kdy organismus nese několik úplných sad chromozomů, které nejsou totožné, protože pocházejí z různých rodičovských druhů. Obvykle vzniká po mezidruhovém křížení a následném zdvojení chromozomů, což může umožnit stabilní dědičnost a někdy i vznik nového druhu. Název vychází z řec. allos (jiný) a polys (mnohý).. >> detail