fiktivní potravina z československého sci-fi seriálu Návštěvníci (1983), kde Amarouny sloužily jako instantní jídlo budoucnosti – po smíchání pasty a tablet vznikla barevná želatinová kostka obsahující kompletní menu. Tento pojem zpopularizoval výtvarník Jan Švankmajer a v češtině se stal synonymem pro umělé, nevábné či nevýrazné jídlo . V současnosti se termín „amarouny“ používá i pro označení pokrmů molekulární gastronomie, která pomocí chemických a fyzikálních procesů mění skupenství a vzhled tradičních jídel – například svíčková v gelové kostce nebo parmazánový vzduch . Dále se tímto pojmem označují moderní náhrady stravy ve formě prášků či nápojů, které mají nahradit plnohodnotné jídlo, ale odborníci varují, že často neobsahují dostatek vlákniny a mají nevyvážený poměr živin .. >> detail
pec nebo topeniště sloužící především ke kovářským účelům, kde se vysokou teplotou rozpaluje a zahřívá kov pro jeho následné zpracování. Je obvykle vybavena měchem nebo ventilátorem pro dmýchání vzduchu a tím dosažení vysokých teplot potřebných pro žhavení a tavení kovů. Výheň byla historicky nezbytným zařízením v kovářských dílnách, kde umožňovala kovářům tvárně zpracovávat železo a další kovy. Základní součástí tradiční výhně je ohniště, dmychadlo a komín pro odvod kouře;V současnosti se výheň používá i v přeneseném významu pro označení velmi horkého místa nebo prostředí.. >> detail
označení pro specifický náboženský fenomén, který vznikl především v domorodých společnostech Melanésie během a po druhé světové válce, kdy místní obyvatelé pozorovali přísun zásobovacího materiálu (cargo) pro západní vojenské jednotky. Po odchodu vojsk začali domorodci napodobovat různé prvky západní civilizace – stavěli makety přistávacích drah, kontrolních věží a rádií z přírodních materiálů, prováděli rituály připomínající vojenské nástupy a cvičení – to vše v přesvědčení, že tyto aktivity přivolají zpět zásilky hodnotného zboží. Termín se později přenesl i do širšího kulturního kontextu jako metafora pro imitaci vnějších forem nějakého procesu bez pochopení jeho skutečných principů, zejména v kontextu technologického rozvoje nebo vědeckého myšlení.. >> detail
přesněji Slovácký verbuňk, je tradiční mužský sólový lidový tanec ze Slovácka (jihovýchodní Morava), který je charakteristický svou improvizovanou povahou, výraznou rytmičností a akrobatickými prvky. Jedná se o projev mužské zdatnosti, radosti a životní síly, který byl původně součástí odvodových slavností (verbování rekrutů do armády). Tanečník předvádí svou obratnost prostřednictvím podupů, výskoků, dřepů a úderů do holínek za doprovodu lidové hudby, přičemž tanec má svou specifickou strukturu zahrnující pomalou lyrickou část a následně rychlejší, temperamentnější fázi s figurami. V roce 2005 byl verbuňk zapsán na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, čímž se stal jedním z významných reprezentantů moravské lidové kultury. Regionálně se verbuňk odlišuje podle jednotlivých oblastí Slovácka (Horňácko, Podluží, Kyjovsko, Uherskohradišťsko, Strážnicko, Uherskobrodsko), přičemž každá z těchto variant má své typické taneční figury, melodie a způsob přednesu.. >> detail
(z francouzského "sabrage") je elegantní technika otevírání šampaňského nebo šumivého vína pomocí šavle nebo podobného předmětu, kdy se jedním rychlým pohybem čepele podél láhve odrazí hrdlo i s korkem. Tato efektní metoda má kořeny v napoleonských dobách, kdy ji údajně praktikovali francouzští husaři na oslavu vítězství. Technika využívá strukturální slabost v místě, kde se spojují dvě poloviny skleněné láhve, a při správném provedení dochází k čistému odlomení hrdla díky tlaku uvnitř láhve. Vnitřní tlak v lahvi (až 6 atmosfér) zajistí, že případné střepy jsou vyplaveny ven, což činí sabráž relativně bezpečnou, pokud je provedena správně. V současnosti je sabráž oblíbenou atrakcí na slavnostních událostech, jako jsou svatby nebo významné oslavy, a existují dokonce specializované sabatážní šavle navržené právě pro tento účel. Správné provedení vyžaduje určitou zručnost a znalost techniky, aby nedošlo k poranění nebo poškození vína.. >> detail
typ škodlivého počítačového programu, který se maskuje jako legitimní software, ale ve skutečnosti obsahuje škodlivý kód umožňující neoprávněný přístup, krádež dat nebo ovládnutí napadeného systému. Narozdíl od virů se trojské koně samy nereplikují, ale jsou často distribuovány jako přílohy e-mailů, součást bezplatných programů nebo prostřednictvím infikovaných webových stránek. Po instalaci mohou trojáni vytvářet tzv. "zadní vrátka" (backdoor) do systému, shromažďovat citlivé informace, hesla či bankovní údaje, využívat počítač pro rozesílání spamu, DDoS útoky nebo těžbu kryptoměn, přičemž často zůstávají dlouho neodhaleny. Nejúčinnější ochranou proti trojánům je kombinace aktualizovaného antivirového programu, pravidelných aktualizací operačního systému a opatrnosti při stahování souborů z nedůvěryhodných zdrojů;
označení pro jednu z planetek ze skupiny, které sdílejí oběžnou dráhu s planetou, ale nenacházejí se přímo na planetě. Tyto asteroidy se pohybují ve stabilních oblastech kolem tzv. Lagrangeových bodů L4 a L5, které leží 60° před a 60° za planetou na její oběžné dráze kolem Slunce. Nejznámější jsou Jupiterovi trojáni, kterých bylo objeveno přes 12 000, pojmenované po hrdinech trojské války. Další trojské asteroidy byly nalezeny u Marsu, Uranu, Neptunu a dokonce i Země. Jejich studium je cenné pro pochopení formování sluneční soustavy, jelikož tyto objekty mohou být zachovalými zbytky původního materiálu z raných fází vzniku planet. Trojáni jsou významní také z hlediska nebeské mechaniky, neboť představují příklad stabilního řešení problému tří těles, a představují potenciální cíle pro budoucí vesmírné mise díky své relativně snadné dostupnosti.. >> detail
(také nazývané librační body nebo L-body) je pět speciálních bodů v orbitálním systému dvou těles (v soustavě tří těles), kde třetí těleso s zanedbatelnou hmotností může udržovat stabilní relativní pozici. Pojmenovány jsou po italsko-francouzském matematikovi a astronomovi Josephu-Louisi Lagrangeovi, který je matematicky popsal v roce 1772. Těchto pět bodů (označovaných L₁ až L₅) jsou místa, kde se gravitační síly dvou hlavních těles navzájem vyrovnávají s odstředivou silou, což umožňuje menším objektům zůstat v relativně stabilní pozici. První tři body (L₁, L₂, L₃) leží na přímce spojující dvě hlavní tělesa a jsou pouze semi-stabilní, zatímco body L₄ a L₅ tvoří rovnostranné trojúhelníky s oběma hlavními tělesy a jsou přirozeně stabilní. Lagrangeovy body mají praktické využití v kosmickém výzkumu, kde slouží k umístění vesmírných teleskopů (např. James Webb v bodě L₂ soustavy Slunce-Země) a komunikačních satelitů, přičemž v bodech L₄ a L₅ se také přirozeně hromadí asteroidy známé jako Trojani.. >> detail
(též extrasolární planeta) je planeta obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce, tedy nacházející se mimo naši sluneční soustavu. Podle pracovní definice Mezinárodní astronomické unie (IAU) z roku 2018 je exoplanetou těleso s hmotností nižší než 13násobek hmotnosti Jupitera (což je hranice pro fúzi deuteria) a dostatečně nízkou hmotností vůči centrálnímu tělesu, aby byly stabilní Lagrangeovy body L4 a L5. První exoplaneta u hvězdy podobné Slunci byla objevena v roce 1995 (51 Pegasi b). Potvrzena je existence více než několika tisíc exoplanet v přibližně 4100 planetárních systémech, přičemž více než 9800 kandidátů čeká na potvrzení. Exoplanety se dělí na několik typů včetně plynných obrů (podobných Jupiteru), ledových obrů (podobných Neptunu), super-Zemí a terestrických planet. Pro jejich detekci se používají různé metody jako tranzitní fotometrie (pokles jasnosti hvězdy při přechodu planety), metoda radiálních rychlostí (gravitační vliv planety na hvězdu), přímé zobrazování a gravitační mikročočkování. Hlavním cílem je objevení planet v obyvatelné zóně, kde by mohla existovat voda v kapalném skupenství, což je považováno za základní podmínku pro vznik života, jak ho známe.. >> detail
(z it. pavese) je středověký obdélníkový nebo lichoběžníkový štít používaný především v 14. a 15. století pěšími vojáky. Vyznačovala se značnou výškou (až 120 cm), která chránila téměř celé tělo bojovníka, a často bývala zdobena heraldickými motivy. Měla dřevěnou konstrukci potaženou kůží nebo plátnem a zpevněnou kovovými prvky. V českém prostředí prosluly zejména husitské pavézy, které tvořily součást vozové hradby a sloužily jako mobilní kryt pro střelce z kuší a později ručnic. Pavézy byly vybaveny hákem či bodcem pro zapíchnutí do země a některé typy měly uvnitř madlo pro snazší manipulaci. S nástupem palných zbraní a změnami ve válečnictví jejich význam postupně klesal, až byly zcela vytlačeny modernějšími obrannými prostředky;Kromě vojenského využití má termín "pavéza" také botanický význam, kde označuje největší korunní lístek květu rostlin z čeledi bobovitých, známý také jako vexillum.. >> detail
organismus schopný přežít a rozmnožovat se v extrémních podmínkách, které by byly pro většinu ostatních organismů smrtelné. Tyto mikroorganismy (nejčastěji archea nebo bakterie) obývají prostředí s extrémními hodnotami teploty (termofily, psychrofily), pH (acidofily, alkalifily), salinity (halofily), tlaku (barofily), radiace (radiofily) nebo s nedostatkem kyslíku (anaerobové). Extrémofilové disponují speciálními biochemickými a genetickými adaptacemi, které jim umožňují nejen přežít, ale i prospívat v těchto nehostinných podmínkách. Jejich studium má významný potenciál pro biotechnologie, astrobiologii při hledání mimozemského života a průmyslové aplikace, kde jsou využívány jejich enzymy (extremozymy) odolné vůči extrémním podmínkám.. >> detail