V medicíně výraz odvozený z lat. ulcus a cancer pro zhoubné nádorové ložisko, které je spojeno s ulcerací, tedy vznikem vředového defektu sliznice, často v oblasti žaludku nebo obecně v trávicím traktu. Taková léze se může navenek podobat nezhoubnému vředu, a proto se její maligní povaha zpravidla potvrzuje histologicky z biopsie.. >> detail
soubor dobře rozvinutých předpokladů a osvojovaných kompetencí, díky nimž člověk snadno rozumí jazykovým sdělením a dokáže se přesně, výstižně a účinně vyjadřovat jak při mluvené komunikaci, tak při práci s psaným textem, včetně volby slov, stavby vět a přizpůsobení stylu situaci. >> detail
Označení pro stav, kdy dvě přímky, roviny nebo obecně směry probíhají vedle sebe ve stejném směru a ani při prodlužování se neprotínají, typicky si udržují stálý odstup.;V literatuře a rétorice stylistický prostředek, kdy se vedle sebe kladou podobně vystavěné verše, věty nebo motivy, čímž se zvýrazní jejich podobnost nebo rozdíl a vzniká účinek básnického srovnání, často se s ním setkáme i v biblické poezii.. >> detail
Obecné medicínské označení pro chorobný stav, při němž jsou současně zasaženy struktury mozku i míchy, aniž by byla diagnóza blíže specifikována. Pojmenování vychází z řeckých slov enkefalos (mozek) a myelos (mícha) a často slouží jako zastřešující termín do doby, než se určí přesnější typ nebo příčina postižení.. >> detail
Souhrn růstu a zrání organismu v období bezprostředně souvisejícím s narozením, které začíná v závěru těhotenství a pokračuje do časné novorozenecké fáze, kdy se dítě během porodu a po něm postupně adaptuje na život mimo dělohu, například na samostatné dýchání a změny v krevním oběhu.. >> detail
V antickém prostředí označení pro menší sokl či základnu, na kterou se stavěla socha, aby byla lehce vyvýšená nad terén nebo dlažbu a současně měla stabilní oporu.. >> detail
ubírat se určitým směrem nebo k nějakému výsledku, projevovat náchylnost či sklon k určitému chování nebo řešení, často ve smyslu pozorovaného trendu vývoje. >> detail
Z lat. tolerare, snášet. Označuje někoho nebo něco, co dokáže přijmout odlišnost či zátěž bez přehnané reakce, je spíše shovívavé a respektující.;V lékařském a hygienickém kontextu se užívá pro stav, léčivo nebo postup, který je pro organismus v přiměřené míře dovolený a zpravidla nezpůsobuje podstatné poškození zdraví ani výrazné nežádoucí účinky.. >> detail
V psychologii označuje jev, kdy se útočnost nevybije na skutečném původci rozladění, ale obrátí se na zástupný a obvykle dostupnější cíl, například na jiného člověka nebo na nějaký předmět. Typicky k tomu dochází ve chvíli, kdy je přímá konfrontace s pravou příčinou hněvu obtížná, nemožná nebo by mohla mít nepříjemné následky.. >> detail