Ve feudálním lenním právu šlo o pojmenování výnosu, z něhož měl leník obživu, případně o právní titul k pravidelnému důchodu navázanému na držbu léna nebo určitého úřadu.
V církevním a kanonickém právu se tím rozumí prebenda, lat. praebenda, tedy příjem určený k zajištění nositele církevního officium. Tradičně se u církevního úřadu rozlišovalo officium jako samotné pověření a povinnost služby a beneficium jako hmotné zajištění a výnosy. Protože se beneficium později používalo i ve smyslu úřadu spolu s jeho příjmy, začal se pro označení samotných výnosů uplatňovat termín praebenda, často krytý rentami z pozemků, desátky nebo jinými církevními příjmy.