Ve stomatologii jde o to, jak na sebe při dovření čelistí dosedají horní a dolní zuby, tedy uspořádání skusu a kontakty mezi zubními oblouky.
V lingvistice označuje závěrovou artikulaci, kdy se proudění vzduchu při tvorbě hlásky na krátký okamžik zcela zablokuje a následně se uvolní, typicky u exploziv.
V meteorologii popisuje etapu vývoje tlakové níže, v níž studená fronta předběhne teplou, rozhraní se spojí a teplejší vzduch je vytlačován do vyšších vrstev.
V medicíně se používá pro stav, kdy je céva nebo jiný dutý útvar ucpán či uzavřen a tím se omezí nebo úplně zastaví průtok.