Ontogenetické stadium lokomotoricky genitální - význam slova
Ontogenetické stadium lokomotoricky genitální
V Eriksonově psychosociální teorii jde o rané dětské období, obvykle spadající do předškolních let, kdy se výrazně rozvíjí pohybová samostatnost a současně roste zájem o vlastní tělo a jeho funkce. Klíčovým tématem je napětí iniciativa proti vině: dítě začíná samo od sebe vymýšlet činnosti a hry, zkouší nové role, plánuje jednoduché cíle a s velkou chutí se učí tím, že napodobuje dospělé. Důležitá je identifikace s blízkými vzory, často zejména s rodičem stejného pohlaví, protože tímto způsobem si dítě osvojuje sociální role, normy a základní představy o tom, co se od něj očekává. Pokud dospělí dávají prostor k bezpečnému zkoušení a zároveň nastavují srozumitelné hranice, dítě si odnese pocit smysluplného jednání, účelnosti a přiměřené odpovědnosti. Když je však jeho iniciativa opakovaně shazována, trestána nebo je na výkon vyvíjen nepřiměřený tlak, může se jako protiváha rozvinout nadměrný pocit viny, úzkost a vyhýbání se aktivitám, případně později i některé hysteriformní či konverzní reakce. V Eriksonově návazné školní fázi se pak těžiště přesouvá k snaživosti a rozvoji kompetence, tedy k učení, pracovním návykům a spolupráci, přičemž hlavním rizikem je prožitek méněcennosti při opakovaných nezdarech nebo nevhodném srovnávání.