Doslovně jde o oslovení Otče náš a zároveň o pojmenování Modlitby Páně, jedné z nejrozšířenějších křesťanských modliteb. Křesťanská tradice ji spojuje s Ježíšem, který ji předkládá učedníkům jako vzor toho, jak se modlit. Text je známý z novozákonních evangelií a běžně zaznívá při bohoslužbách i v osobní zbožnosti. Obsahově shrnuje prosby směřované k Bohu, například o posvěcení jeho jména, o každodenní obživu, o odpuštění a o ochranu před zlem, někdy se také opakuje v různých pobožnostech.
V češtině se tímto výrazem označuje zvláštní oběžný výtah tvořený řadou malých otevřených kabinek, které se bez zastavení pohybují v uzavřeném okruhu. Nastupuje se i vystupuje za pomalé jízdy, což dříve zrychlovalo přesun lidí v kancelářských domech a na úřadech, zároveň to ale vyžaduje opatrnost a v některých budovách bývá provoz omezen. Název se vykládá jako narážka na nepřetržitý koloběh pohybu a často se připomíná i podobnost s opakovaným odříkáváním modlitby.
V přeneseném smyslu může tento výraz sloužit jako metafora pro dění, které se stále vrací a probíhá bez přestávky, typicky úmorná rutina nebo proces, jenž člověk znovu a znovu prochází v podobných krocích.