Držení těla při výkonu práce výrazně určuje, jak velkou mechanickou i energetickou zátěž člověk snáší. Oproti sezení bývá stání náročnější a práce s předkloněným trupem obvykle patří k polohám, které nejvíce zatěžují páteř a svaly. Z pohledu ergonomie je nevhodné dlouhodobě setrvávat v jedné pozici se stálým svalovým napětím, tedy při isometrická kontrakce například během držení nástroje, vychýlení trupu, tlačení nebo opírání, protože se zhoršuje prokrvení tkání a roste únava i riziko bolestí. Při návrhu stroje a uspořádání pracoviště je proto potřeba respektovat antropometrické rozdíly mezi lidmi a jejich pohybové možnosti, aby byly pracovní prostor a ovladače dosažitelné a bezpečné pro široké spektrum postav, ne jen pro jednu průměrnou skupinu. Tělesné rozměry populace se navíc v čase mění, takže je výhodné počítat s větším rozsahem a s možností seřízení. Důležitým parametrem je pracovní rovina, tedy výška, ve které se dělá většina úkonů, která má ležet v přirozené zóně před tělem, typicky někde mezi pasem a horní částí trupu podle druhu činnosti. Vhodné je, když uspořádání nefixuje člověka do jediné polohy a umožňuje průběžné střídání postojů, drobné změny posedu a krátké aktivní pauzy. Na celkovou pohodu může působit i prostorová stísněnost, protože vysoká koncentrace lidí na malé ploše zvyšuje stres, přetěžuje množstvím podnětů a může se projevit změnami ve fyziologii i chování.