V jazykovědě (termín převzatý z latiny) označení pro slova vyjadřující stav nebo posouzení situace. Jde o některá příslovce a jmenné tvary přídavných jmen, které se uplatňují téměř výhradně v přísudku, často v neosobních konstrukcích a ve vazbě s infinitivem či doplněním v dativu, například lze nebo nutno.