Predikativum je lingvistický termín pro slovní druh predikativa, tedy plnovýznamová neohebná slova vyjadřující stav všeobecného, explicitně nepojmenovaného nositele nebo subjektivní prožitek, například ve větách „je zima“, „je mu smutno“, „je mi těžko“. Často nesou také modální či hodnotící význam ve vztahu k ději, jako ve spojeních „je třeba odejít“, „je možno pokračovat“, a typicky stojí v přísudku ve vazbě se sponovým slovesem být. V některých popisech češtiny se řadí k příslovcím nebo adjektivům, jiné jazykovědné přístupy je vyčleňují jako samostatný zvláštní slovní druh označovaný právě termínem predikativum či kategorie stavu.