V psychodynamickém pojetí jde o obranný mechanismus ega, při němž člověk vědomě nebo častěji bez jasného uvědomění přenáší vlastní pocity, přání, impulzy či postoje na jiné lidi a začne je u nich vidět jako jejich vlastnosti. Nepříjemné vnitřní obsahy se tak jeví jako něco vnějšího, což může snižovat vinu nebo úzkost a chránit sebehodnocení. Jedinec pak snadno posuzuje druhé optikou toho, co sám prožívá, a může být náchylnější k podezíravým až paranoidně zabarveným výkladům situací. Někdy jde o připisování rysů, které si u sebe připouští, jindy o odkládání toho, co odmítá nebo si nechce přiznat. V psychoterapii se tento proces může výrazně projevit ve vztahu klienta k terapeutovi a bývá popisován v souvislosti s přenosem a protipřenosem. V běžném životě se může projevovat také jako přesouvání odpovědnosti a hledání viníka mimo sebe, místo realistického zhodnocení vlastní role.