projekční psychologické diagnostické metody - význam slova
projekční psychologické diagnostické metody
Tyto metody vycházejí z předpokladu, že když je člověk postaven před nejednoznačný podnět, má tendenci do něj mimoděk promítat vlastní vnitřní svět. Své prožitky, přání, obavy nebo postoje pak připisuje jiným lidem, „vkládá“ je do věcí, situací a příběhů, o nichž mluví, případně je vyjadřuje tím, co vytváří. Projekci mohou vyvolat rozmanité a záměrně neurčité stimuly, například inkoustové skvrny, volně interpretovatelné obrázky nebo úkoly typu dokončování vět. Pro diagnostiku je podstatnější způsob, jak člověk podnět zpracuje a jaké významy mu přisoudí, než samotný podnět. Předpokládá se, že v odpovědích se odrážejí i méně uvědomované motivy a osobnostní rysy. Podobně jako u umělecké tvorby, kde lze z díla často vyčíst autorův způsob prožívání, i zde výpověď jedince nese otisk jeho „já“ a může sloužit jako vodítko pro psychologickou interpretaci.