Řecký matematik a filosof působící na přelomu 6. a 5. století př. n. l., který kolem sebe vytvořil pythagorejskou školu. Jeho okruh chápal skutečnost jako uspořádaný kosmos, jehož strukturu lze vystihnout pomocí čísel a jejich poměrů. V bádání zdůrazňovali přesné uvažování, důkaz a hledání harmonií, mimo jiné ve vztahu mezi geometrií a hudebními intervaly, a tradice s tímto směrem spojuje i rozvoj některých známých geometrických poznatků o pravoúhlém trojúhelníku. Číselnou symboliku používali také k popisu lidských vlastností, některé ctnosti přiřazovali k vybraným číslům nebo jejich tvarům, například spravedlnost spojovali se čtvercovým číslem.
V pythagorejském učení je důsledně rozlišena duše a tělo. Duše je pojímána jako samostatná nemateriální složka člověka odvozená z božského řádu či ze světové duše, zatímco tělo je jen dočasný příbytek, často líčený jako vězení, v němž se duše ocitá jako následek provinění. Smyslem lidského života má být mravní očista a postupné zušlechťování duše, k čemuž mají vést sebekázeň, střídmý až asketický způsob života a zasvěcovací obřady, v tradici někdy i různá dietní omezení. Po smrti má podle této představy následovat soud a duše může procházet opakovanými zrozeními, někdy i v tělech zvířat, dokud se nevrátí v očištěné podobě a nedosáhne trvalejšího blaženého stavu.