V antickém Řecku šlo o delfskou kněžku, která v posvátném okrsku zasvěceném Apollónovi tlumočila věštby považované za božské sdělení, často pronášené ve zvláštním vytržení a vyhledávané při důležitých rozhodnutích.
V běžném a přeneseném užití označení pro věštkyni či prorokyni, případně pro člověka, který pronáší předpovědi o budoucnosti, často neurčitě, zahaleně a s pochybnou spolehlivostí.