V antické filosofii a později i v alchymii označení pro „pátý prvek“ či jemnou látku, kterou Aristoteles doplnil k tradiční představě čtyř živlů (například k zemi a ohni). Často se ztotožňuje s aether, tedy s nebeskou, neměnnou substancí, z níž měly být tvořeny sféry nad Měsícem, a v alchymii také s nejčistším výtažkem z materiálu.
Obrazně označení pro to, co je na něčem nejpodstatnější a nejvíce koncentrované, jakési jádro či „destilovanou“ esenci myšlenky, věci nebo zkušenosti, kvintesenci.