(z lat.) V hudební teorii jde o pojem používaný při popisu fugy, který vyjadřuje, v jakém sledu se postupně připojují hlasy s tématem. Ve starším a spíše vzácném užití v chorálním zpěvu může označovat i opakovaně znějící, případně dlouze udržovaný recitační tón, na němž se odzpívá více slabik.