Nevyslovené, před druhými záměrně skryté úvahy nebo vnitřní výhrady, které si člověk ponechává jen pro sebe, uvádí se také jako reservatio mentis.
V etice a morální teologii se tím míní postup, kdy mluvčí k pronesené větě v mysli potají připojí vlastní podmínku či dodatek, takže výrok pro něj „platí“ v jiném smyslu, než jak mu běžně rozumí posluchač, též reservatio mentis.