Vnitřní schopnost člověka usměrňovat vlastní chování a emoce tak, aby dodržoval pravidla a plnil povinnosti i bez vnější kontroly, dokázal odolat okamžitým pokušením a vytrval v tom, co vede k dlouhodobému cíli. V psychologii se často popisuje jako součást seberegulace a souvisí s uměním odkládat uspokojení, přičemž ji lze postupně posilovat tréninkem návyků a práce s pozorností.