V běžné řeči označuje sklon pochybovat a přistupovat k tvrzením či lidem s opatrnou nedůvěrou.
Ve filozofii jde o směr, který výrazně zpochybňuje, zda je možné získat jisté a nezpochybnitelné poznání pravdy, a upozorňuje na hranice lidského vnímání i uvažování.
V rámci vědy a kritického myšlení znamená zdrženlivost v přijímání závěrů bez dobrých podkladů, důraz na ověřování a ochotu upravit názor podle důkazů.