V radiologii jde o postup, kdy se vytvoří dvojice rentgenových snímků z nepatrně odlišných projekcí, často s využitím dvou zdrojů záření, aby při společném vyhodnocení vznikl prostorový, trojrozměrný dojem. V češtině se pro to používá označení stereorentgenografie, případně stereoskiagrafie. Technika se hodí k lepšímu určení hloubky a vzájemné polohy struktur, například při hledání cizích těles, a v moderní praxi ji z velké části nahradily tomografické metody.