Jde o situaci, kdy člověk sám pro sebe objevuje nové souvislosti nebo vytváří výsledek, který mu připadá originální a dosud nepoznaný, zatímco pro ostatní může být podobná myšlenka či produkt už dávno běžně známý. Podstatná je tedy osobní novost a prožitek objevu, často skrytý a ne zcela uvědomovaný, a proto se někdy popisuje jako implicitní kreativita. V psychologii se tímto pojmem obvykle odlišuje tvoření přínosné hlavně pro jednotlivce, například při učení nebo řešení úloh, od tvořivosti, která přináší skutečně nové poznatky pro společnost.