Stav, kdy u určitého typu lidí dlouhodobě převažuje aktivita sympatické části autonomního nervového systému nad ostatními regulačními vlivy. Je to vnímáno jako součást jejich psychosomatické výbavy a souvisí s vyšší „pohotovostí“ organismu, například se sklonem k většímu vnitřnímu napětí, rychlejší srdeční činnosti nebo výraznější stresové reakci.