V psychologii partnerských vztahů se tak někdy popisuje vzorec, kdy žena sklouzává do pečovatelské, téměř rodičovské role vůči partnerovi. Má tendenci přebírat odpovědnost, ulehčovat druhému život a držet vztah v chodu i tehdy, když tím dlouhodobě potlačuje vlastní potřeby a osobní hranice. Často se nadměrně přizpůsobuje, někdy i v názorech a životních volbách, a postupně může ztrácet pocit samostatnosti. Přirozená vzájemnost, ocenění nebo srovnatelná míra péče z druhé strany pak bývá slabá, což vede k vyčerpání a pocitu nedocenění. Pojem se v praxi spojuje se spoluzávislostí a nejde o samostatnou oficiální diagnózu v běžných psychiatrických klasifikacích.