Léčebný postup, při kterém se do organismu cíleně doplňují látky, jež si tělo neumí vytvořit v potřebném množství nebo o ně přichází, aby se vyrovnal jejich nedostatek a obnovila běžná funkce tkání. Jde o formu substituční léčby, využívanou například u některých poruch vnitřní sekrece.