Validita metody v psychologickém poznávání vyjadřuje, nakolik její výstup opravdu zachycuje zamýšlenou psychickou vlastnost nebo proces, a ne nějaký vedlejší vliv. Čím méně je měření zatíženo zkreslením a různými zdroji chyb, tím vyšší platnost obvykle má. S validitou souvisí i to, zda je postup dostatečně spolehlivý a prováděný standardizovaně, přesto je pro smysluplné závěry důležitější platnost než pouhá „objektivnost“ provedení. U výkonových a didaktických testů se často nejprve řeší obsahová validita, tedy zda úlohy odpovídají cílům výuky a přiměřeně pokrývají podstatné oblasti probíraného učiva, typicky formou odborného posouzení. V praxi se však validita obvykle dokládá i empiricky, například porovnáním výsledků s dobře přijímaným kritériem, jako je jiné ověřené měření nebo školní hodnocení, a zjišťuje se míra shody či vztahu mezi nimi. Při použití více částí testu nebo celé baterie se pak posuzuje i to, zda jejich souhrnný výsledek s rozumnou pravděpodobností odpovídá tomu, co má být zjištěno.