Schopnost vnímat obrazy a scény v mysli i bez toho, aby je zachytily oči, tedy mentální vidění spojené s představivostí a vybavováním z paměti.
V přeneseném, často filozofickém nebo duchovním pojetí výraz pro vnitřní vhled a intuici, kdy člověk rozpoznává smysl a souvislosti „zevnitř“, nikoli prostřednictvím běžného zraku.