tradiční právní institut českého venkovského práva, který zajišťoval zabezpečení hospodáře a jeho manželky ve stáří. Představoval soubor práv předchozího majitele nemovitosti (zpravidla hospodářství), který přenechal svůj majetek novému vlastníkovi (obvykle synovi nebo dceři) výměnou za doživotní zaopatření. Výměnkář měl právo na bydlení ve vymezené části usedlosti, stravu, otop, ošacení, lékařskou péči a případně další naturální plnění nebo finanční podporu. Institut výměnku sahá hluboko do středověku a oficiálně byl zrušen v roce 1948, kdy byl zrušen v souvislosti s uzákoněním národního pojištění. Nicméně, s přijetím nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. byl výměnek znovu zaveden jako dobrovolná dohoda. Etymologicky slovo výměnek pochází od slovesa vymínit si, tedy vyhradit si určité právo či výhodu při převodu majetku.