zupácký [zupáckí] příd. jméno, nespisovné a expresivní, řidčeji regionální germanismus. Popisuje člověka, jednání nebo pracovní styl, který je rázovitý, praktický a činorodý: dotyčný se umí rychle rozhodnout, bez řečí se pustí do úkolu, přiloží ruku k dílu a dotáhne věc do konce. Typická jsou spojení zupácký chlap, zupácký vedoucí, zupácká práce, zupácké tempo, někdy i ironicky pro příliš „akční“ přístup. Vyskytuje se hlavně v mluvené češtině a v textech, které napodobují hovor. Hodnotově je výraz většinou pochvalný ve smyslu pořádný, šikovný, pracovitý, může však nést i lehce drsný odstín a naznačit neuhlazenou, příliš přímočarou energii. Vychází z podst. jména zupák, souvisejícího s něm. zupacken „chopit se, přitvrdit, přiložit ruku“ a s adj. zupackend.
Příklady použití ve větách
Na brigádě se ukázalo, že Petr je zupácký typ a práce mu jde od ruky.
Vedoucí ocenil naši zupáckou organizaci skladu a přidal nám další úkol.
Bez zupáckého přístupu by se rekonstrukce protáhla o další měsíc.
Zupáčtí kolegové se do problému pustili hned ráno a do poledne bylo vyřešeno.
Jeho zupáckým humorem se někdo urazí, jiný se od srdce zasměje.