Zurvan (z avest. a středoírán. zurvan „čas“) označuje v íránských náboženských tradicích pojem času, a v některých pozdních zoroastrijských směrech také jeho personifikaci. V klasické avestě jde spíše o abstraktní „čas“ či „dobu“, teprve pozdější teologie v prostředí sásánovského Íránu z něj mohla učinit prvotní princip, někdy uctívaný jako nejvyšší božstvo. V tzv. zurvanismu je Zurvan chápán jako bezpočátečný, všeobjímající Čas, který na základě přísahy či oběti zplodil dvojčata Ahuru Mazdu (Ohrmazda) a Angru Mainjua (Ahrimana), čímž se vysvětluje původ dobra a zla i napětí mezi osudem a svobodnou volbou. Některé prameny rozlišují „nekonečný čas“ a „čas omezený“, jenž vymezuje trvání světa. Termín se dnes užívá hlavně v religionistice a dějinách starověkého Íránu.
Příklady použití ve větách
Zurvan je v některých výkladech zoroastrismu personifikací času a osudu.
O původu Zurvana se vedou spory, protože nejstarší avestské texty mluví spíše o abstraktním čase.
V zurvanismu se Zurvanovi připisuje zplození Ahury Mazdy a Angry Mainjua.
S představou Zurvanem vymezeného kosmického období pracují hlavně pozdní pahlavské prameny.
„Zurvane, bezpočátečný Čase,“ napsal autor v básni, která volně parafrázuje staroíránské motivy.