Latinské příslovečné spojení (často psané i jednoslovně abhinc) složené z předložky ab „od“ a příslovce hinc „odtud“. V základním prostorovém významu znamená „odtud, z tohoto místa“, přeneseně „od této chvíle, od nynějška“ nebo „dále od tohoto bodu“. V klasické i pozdější latině se velmi často užívá jako časové určení vyjadřující odstup do minulosti, obvykle s označením délky v akuzativu: abhinc decem annos „před deseti lety“ doslova „od nynějška deset let“. Může také uvádět další část výkladu ve významu „odtud plyne“ či „odtud dál“. V českých odborných textech se objevuje hlavně v citacích latinských pramenů, v historiografii, právních a teologických komentářích. Zpravidla se neskloňuje a zachovává se latinský pravopis, přičemž rozdělení na dvě slova je spíše ediční varianta.