Abiritace (též abirritace) je historický lékařský termín pro léčebný postup, jehož principem je odvedení nebo oslabení podráždění, bolesti či zánětu v jedné části těla tím, že se záměrně vyvolá mírné dráždění jinde, nejčastěji na kůži. Slovo pochází z latiny, ab- znamená pryč a irritatio je podráždění. Uplatňovala se tzv. kontrairitace pomocí revulzivních prostředků, například hořčičných náplastí, tření, baňkování nebo puchýřníků, které vyvolají zarudnutí, zvýšené prokrvení a reflexní změny. Předpokládalo se, že se tak změní místní krevní oběh a nervové dráhy a že původní ložisko ustoupí. Dnes se pojem užívá zřídka, spíše v historii lékařství, a bývá nahrazován pojmy revulze nebo derivační léčba, případně se uvádí jen jako obecný princip některých lokálních analgetik a fyzikálních metod.