Akceptační testování (z angl. acceptance testing, též přejímací testování) je úroveň testování softwaru, při níž se ověřuje, zda aplikace nebo systém splňuje požadavky a podmínky stanovené pro jeho převzetí a skutečné používání. Cílem je umožnit zákazníkovi, uživatelům nebo jiné oprávněné osobě rozhodnout, zda lze výsledné řešení přijmout. Testy vycházejí z akceptačních kritérií a obvykle prověřují reálné pracovní postupy, očekávané výsledky a vhodnost systému pro zamýšlený účel. Často probíhají před předáním či uvedením do provozu, mohou však být zařazeny i do dřívějších fází vývoje. Uživatelské akceptační testování (UAT) provádějí budoucí uživatelé. Smluvní akceptační testování ověřuje splnění požadavků smlouvy, regulatorní soulad s předpisy a provozní připravenost systému k nasazení a správě. Na rozdíl od systémového testování, zaměřeného na chování celku podle specifikace, klade akceptační testování důraz na potřeby příjemce a podmínky převzetí. Vedle funkčních vlastností může posuzovat také použitelnost, výkon či bezpečnost. Výsledkem může být schválení, odmítnutí nebo požadavek na odstranění nedostatků.