V logopedii a neurologii jde o časně vzniklou poruchu vývoje řeči, při níž se mluvený projev vůbec nevytvoří, nebo zůstává nápadně chudý a opožděný, přičemž závažnost může být různá. Název je odvozen z ř. alfa priv. vyjadřujícího zápor a z ř. lalia, tedy řeč. U části pacientů se nepodaří určit jednoznačnou příčinu, v odborné literatuře se pak někdy používá latinské označení idiopathica. Někdy se může stav navenek podobat němotě, zejména když k mlčení významně přispívá strach z mluvení nebo jiné psychické faktory. Od afázie se liší tím, že nejde o ztrátu již osvojené řeči po pozdějším poškození mozku.