Anomická sebevražda je sociologický pojem označující jeden z typů sebevraždy v teorii francouzského sociologa Émila Durkheima. Je spojena s anomií, tedy stavem oslabení nebo narušení společenských norem a regulačních mechanismů, které člověku poskytují pravidla, omezení a orientaci v životě.
Durkheim spojoval anomickou sebevraždu s nedostatečnou sociální regulací. Pokud se společenské poměry rychle mění, dosavadní pravidla a očekávání mohou ztratit svou platnost dříve, než se vytvoří nová. Jedinec pak může ztrácet pevné měřítko pro své potřeby, cíle a očekávání a dostávat se do stavu nejistoty a dezorientace.
Anomie může podle Durkheima vznikat při hospodářských krizích, ale také při náhlém hospodářském růstu a prudkém zvýšení prosperity. Rozhodující není samotné zhoršení životních podmínek, nýbrž narušení dosavadního společenského řádu a rovnováhy. Prudká změna může oslabit normy, které do té doby usměrňovaly očekávání a aspirace jednotlivce.
Anomická sebevražda patří do Durkheimovy typologie založené na míře sociální integrace a regulace. Egoistickou a altruistickou sebevraždu spojoval především s nedostatečnou, respektive nadměrnou sociální integrací, zatímco anomická sebevražda souvisí s nedostatečnou regulací. Jejím protějškem je fatalistická sebevražda, spojovaná s nadměrnou sociální regulací.
Pojem pochází z Durkheimova díla Le Suicide z roku 1897 a představuje sociologický model vysvětlující rozdíly v sebevražednosti prostřednictvím společenských podmínek, nikoli samostatnou psychiatrickou diagnózu.
Anomická sebevražda je sociologický pojem označující jeden z typů sebevraždy v teorii francouzského sociologa Émila Durkheima. Je spojena s anomií, tedy stavem oslabení nebo narušení společenských norem a regulačních mechanismů, které člověku poskytují pravidla, omezení a orientaci v životě.
Durkheim spojoval anomickou sebevraždu s nedostatečnou sociální regulací. Pokud se společenské poměry rychle mění, dosavadní pravidla a očekávání mohou ztratit svou platnost dříve, než se vytvoří nová. Jedinec pak může ztrácet pevné měřítko pro své potřeby, cíle a očekávání a dostávat se do stavu nejistoty a dezorientace.
Anomie může podle Durkheima vznikat při hospodářských krizích, ale také při náhlém hospodářském růstu a prudkém zvýšení prosperity. Rozhodující není samotné zhoršení životních podmínek, nýbrž narušení dosavadního společenského řádu a rovnováhy. Prudká změna může oslabit normy, které do té doby usměrňovaly očekávání a aspirace jednotlivce.
Anomická sebevražda patří do Durkheimovy typologie založené na míře sociální integrace a regulace. Egoistickou a altruistickou sebevraždu spojoval především s nedostatečnou, respektive nadměrnou sociální integrací, zatímco anomická sebevražda souvisí s nedostatečnou regulací. Jejím protějškem je fatalistická sebevražda, spojovaná s nadměrnou sociální regulací.
Pojem pochází z Durkheimova díla Le Suicide z roku 1897 a představuje sociologický model vysvětlující rozdíly v sebevražednosti prostřednictvím společenských podmínek, nikoli samostatnou psychiatrickou diagnózu.
Anomická sebevražda je sociologický pojem označující jeden z typů sebevraždy v teorii francouzského sociologa Émila Durkheima. Je spojena s anomií, tedy stavem oslabení nebo narušení společenských norem a regulačních mechanismů, které člověku poskytují pravidla, omezení a orientaci v životě.
Durkheim spojoval anomickou sebevraždu s nedostatečnou sociální regulací. Pokud se společenské poměry rychle mění, dosavadní pravidla a očekávání mohou ztratit svou platnost dříve, než se vytvoří nová. Jedinec pak může ztrácet pevné měřítko pro své potřeby, cíle a očekávání a dostávat se do stavu nejistoty a dezorientace.
Anomie může podle Durkheima vznikat při hospodářských krizích, ale také při náhlém hospodářském růstu a prudkém zvýšení prosperity. Rozhodující není samotné zhoršení životních podmínek, nýbrž narušení dosavadního společenského řádu a rovnováhy. Prudká změna může oslabit normy, které do té doby usměrňovaly očekávání a aspirace jednotlivce.
Anomická sebevražda patří do Durkheimovy typologie založené na míře sociální integrace a regulace. Egoistickou a altruistickou sebevraždu spojoval především s nedostatečnou, respektive nadměrnou sociální integrací, zatímco anomická sebevražda souvisí s nedostatečnou regulací. Jejím protějškem je fatalistická sebevražda, spojovaná s nadměrnou sociální regulací.
Pojem pochází z Durkheimova díla Le Suicide z roku 1897 a představuje sociologický model vysvětlující rozdíly v sebevražednosti prostřednictvím společenských podmínek, nikoli samostatnou psychiatrickou diagnózu.