Velmi hluboká, až existenční úzkost spojená s pocitem, že je ohroženo samotné bytí. V raném vývoji se typicky objevuje jako základní úzkost dítěte při odloučení od matky nebo od osoby, která pro něj dlouhodobě plní roli hlavního pečovatele a zdroje bezpečí. Přítomnost jiné blízké osoby, například otce či prarodiče, nemusí tuto ztrátu jistoty plně vyvážit, protože je navázána na konkrétní citovou vazbu. Podobné prožitky se mohou znovu aktivovat i později v životě při náhlé ztrátě vztahu nebo v situacích silného ohrožení.