Mající oprávnění a schopnost učinit závazné rozhodnutí, například když někdo jako rozhodce určuje, jak spor dopadne.
Určený čistě na základě volby, zvyku nebo momentálního úsudku, bez jasně zdůvodnitelného pravidla, často s nádechem svévole.
V matematice a logice označuje prvek zvolený bez zvláštního důvodu jen jako zástupce obecného případu, takže tvrzení má platit pro libovolný takový prvek.
V lingvistice se používá pro vztah mezi slovem a jeho významem, který stojí hlavně na společenské dohodě, nikoli na přirozené podobnosti.