Obecné označení pro nesouměrnost, kdy se části celku navzájem neshodují a celek se po zrcadlení či pootočení nedá přesně překrýt sám se sebou. Etymologicky souvisí s řec. a- (alfa priv.) a se základem symmetria.
V logice a teorii relací jde o vlastnost vztahu, který není oboustranný, pokud platí v jednom směru mezi dvěma prvky, opačný směr neplatí.
V medicíně a biologii se tím popisuje rozdíl v tvaru nebo velikosti párových struktur, typicky mezi pravou a levou stranou těla, přičemž může jít o běžnou variabilitu i o projev onemocnění nebo úrazu.