označení pro stav, kdy se události, procesy nebo jednání probíhající v pozorovaném objektu neodehrávají současně ani obdobně v samotném pozorovateli, a naopak, mezi tím, co se děje „venku“ (v pozorovaném) a „uvnitř“ (v pozorovateli), není soulad či zrcadlení (termín J. Hraše)