Československý diplomat a politik, který patřil k nejvýraznějším osobnostem první republiky a dlouhodobě spoluutvářel její zahraniční směřování. Zastával vysoké státní funkce včetně postu druhého prezidenta, do něhož nastoupil v meziválečném období, a po osvobození se do čela státu znovu vrátil. Za okupace působil v zahraničí jako klíčový představitel československého odboje a exilového vedení. Po zásadním poválečném politickém zlomu z prezidentské funkce odešel a krátce poté zemřel v roce 1948.
Vedle veřejné činnosti se intenzivně věnoval také filozofii a společenským vědám, především sociologii, politologii a tématům na pomezí psychologie a společnosti. Studoval v Praze a na pařížské Sorbonně, na univerzitě získal doktorský titul a později se habilitoval, následně působil jako vysokoškolský pedagog. Publikoval práce o národnostních otázkách, o vztahu války a kultury i o problémech míru a bezpečnosti státu, napsal rovněž studii zaměřenou na alkohol a abstinenci a zanechal paměti popisující vývoj od mnichovské dohody až k dalším válečným událostem.