V medicíně, hlavně v neurologii a psychiatrii, jde o nápadně zpomalený mluvní projev. Člověk mluví pomalu, dělá delší pauzy a věty skládá s obtížemi, často to souvisí i s celkovým psychomotorickým útlumem, může se objevit třeba u parkinsonismu nebo při těžší depresi.
V obecné komunikaci se tím označuje pomalé a rozvláčné vyjadřování, kdy se mluvčí zbytečně zdržuje podrobnostmi a k podstatě se dostává až po delší době.