František Čáda byl český univerzitní profesor působící na přelomu 19. a 20. století, který ve své práci propojoval filozofii, pedagogiku a psychologii. Patřil k raným badatelům v oblasti vývojové a dětské psychologie, zkoumal například, jak se u dětí utváří řeč a jak se jejich vnitřní svět odráží v hrách nebo kresbách, přičemž se věnoval i proměnám myšlení a mravního uvažování během dospívání. Dobro chápal jako to, co život posiluje, rozvíjí a dává mu větší hloubku. Své poznatky publikoval mimo jiné v knize Studium řeči dětské a v dalších textech zaměřených na psychologii dítěte. Kromě psaní a výuky se zasazoval o to, aby se studium dětství dělalo systematicky a institucionálně, a podnítil vznik pražského pracoviště zaměřeného na pedologii, které se později proměnilo v ústav orientovaný na výzkum dětí a dospívající mládeže.