Termín s řeckým původem, v němž předpona dys- vyjadřuje nepříznivý či narušený průběh, užívaný v lékařské etice pro stav, kdy se u nevyléčitelně nemocného člověka neúměrně prodlužuje umírání pokračujícími postupy bez reálného přínosu. Smrt se tím oddaluje i za cenu výrazného utrpení a zhoršení kvality života, takže je tento přístup chápán jako protiklad euthanasie a často se dává do souvislosti s marnou léčbou nebo terapeutickou urputností.