Pojem označuje pojetí, podle něhož se psychika a osobnost formují postupně v navazujících vývojových fázích, přičemž genetická výbava vytváří určité predispozice a konkrétní podoba se dotváří působením prostředí, zkušeností a výchovy. Zdůrazňuje se vzájemná interakce biologického zrání a vnějších vlivů, které mohou některé vrozené tendence posilovat nebo naopak tlumit, mimo jiné i prostřednictvím epigenetických mechanismů, jako je metylace DNA.