Směr moderního umění, nejvíce viditelný v architektuře a urbanismu meziválečné éry, který chápe vzhled stavby jako důsledek jejího praktického použití. Upřednostňuje racionální řešení prostoru, střízlivé tvary a omezení ozdob, často také práci s novými materiály a technikami, protože platí zásada, že forma má vycházet z funkce.