Vlastnost látky nebo materiálu, že zůstává chemicky málo reaktivní a jen obtížně podléhá změnám při působení okolního prostředí, například při kontaktu s některými kyselinami, při oxidaci nebo za vyšších teplot. Díky tomu bývá považována za dlouhodobě stálou a trvanlivou, často se uplatňuje u povrchů s pasivační vrstvou nebo u látek s vysokou aktivační bariérou reakcí.
V mechanice označení setrvačné „neochoty“ tělesa měnit svůj pohybový stav, tedy odporu proti zrychlení, zpomalení nebo změně směru. Prakticky souvisí s hmotností, čím je větší, tím výrazněji se změnám brání.
Přeneseně výraz pro pasivitu a nečinnost, kdy člověk nebo systém reaguje jen málo a pomalu, vyhýbá se iniciativě a změnám. V medicínském či psychologickém kontextu se může vztahovat i k utlumené reaktivitě nebo celkové letargii.