Způsob uvažování, kdy člověk zná dva pevné body průběhu, například začátek a konečný výsledek, a z jejich vztahu se snaží rekonstruovat chybějící mezikroky. V praxi jde o doplňování mezer v ději nebo v posloupnosti podle předpokládané návaznosti, zkušenosti a rozpoznaného vzorce, přičemž odhad může být přesný i zkreslený, pokud je informací málo.